Farnost Poříčí nad Sázavou

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

farní kostel sv. Havla v Poříčí nad Sázavou

kostel sv. Havla v Poříčí nad SázavouKostel sv. Havla leží na samém břehu řeky Sázavy. Je obklopen malým hřbitůvkem, na kterém je kromě jiných pochován také Dr. Nosek.
Kostel byl postaven pravděpodobně koncem 12. nebo začátkem 13. století. Je to vlastně románská redukovaná basilika. Má obdélnou loď, věž, čtvercový chór s půlválcovou apsidou, pod níž je krypta. Loď kostela je zaklenuta dvěma poli křížové klenby, třetí pole je nad chórem. Z původních dvou věží se do dnešní doby dochovala pouze jižní, severní je zachována jen do výše lodi. V kryptě jsou okna a vstupy původní. Strop krypty je nesen čtyřmi osmibokými sloupy s kubickými hlavicemi, klenba stropu je křížová.

Po požáru v r. 1620 byl kostel opravován a v r. 1677 dostal barokní podobu. Čtyři okna byla rozšířena a vršek jižní věže upraven. Dnešní podobu získal kostel během přestavby v letech 1745 - 1750. Tehdy byly přistaveny dva obdelníkové přístavky do koutů mezi vnější stěny lodě a věže, byl zazděn vchod na jižní straně a zhotoven současný vchod do kostela. Nad vchodem byl umístěn znak patronů kostela Františka Václava hraběte Vrtby a jeho manželky Marie Anny hraběnky z Klenové.


Poslední úpravou, která změnila vnější vzhled kostela, bylo odstranění dřevěné nástavby jižní věže a nahrazení kamennou věží, jejíž vzhled byl odvozen od alpských kostelů. V r. 1948 byl odhalen původní románský portál kostela, který byl do nynější podoby uveden při restaurování v r. 1971.


Nynější vnitřní podoba kostela je výsledkem přestavby z let 1743 - 1750. Na místě původní románské tribuny byla na západní straně vestavěna nynější kruchta. Dále byl vystavěn nynější vchod do krypty a po stranách byla vybudována dvě schodiště, jimiž se vstupuje do zvýšeného kněžiště. Jednotná řezbářská díla z lipového dřeva, která zdobí interiér, jsou dílem Lazara Widmanna.


Na hlavním oltáři je obraz sv. Havla z r. 1750 od plzeňského malíře Františka Luxe. Na severní straně hlavního oltáře stojí sousoší sv. Libora a klečícího kajícníka. Tradice praví, že onen kajícník je sám řezbář Lazar Widmann. Na protější straně je sousoší sv. Jana Nepomuckého s žebrákem. V žebrákovi je prý zase zachycena podoba Widmannova pomocníka Daniela Piláta z Poříčí.


Na jižní straně chóru se nachází oltář sv. Anny. Dnes je tam socha Madony, neboť původní socha byla ukradena. Po stranách tohoto oltáře stojí sochy dvou římských vojáků - sv. Donáta a sv. Teodora. Na severní straně chóru najdeme oltář Pražského Jezulátka se sádrovou soškou, na stranách sochy sv. Františka z Asissi a sv. Kajetána.


Na severní straně lodi je umístěna kazatelna, dnes již nevyužívaná. Na ní jsou tři plastické reliéfy znázorňující příběhy z Písma - podobenství o rozsévači, útěk Lota a jeho ženy ze Sodomy a uprostřed je znázorněn konec světa. Pod kazatelnou stojí cínová křtitelnice z roku 1629 s českým nápisem, který vypovídá o těch, kdo ji objednali a udělali. Naproti kazatelně, na jižní straně lodi, je oratoř. Na zdi mezi oratoří a kruchtou visí pozdně gotický kříž. Naproti visí obraz sv. Havla z předešlého hlavního oltáře, který pocházel z r. 1680. Pod kruchtou stojí dvě dřevěné sochy Božského srdce Páně a Panny Marie z r. 1901. Kolem lodi je umístěno čtrnáct zastavení vyřezávané křížové cesty z r. 1901, která připomíná jednotlivé události cesty Pána Ježíše na vrch Golgota.


Varhany pocházejí z r. 1868.


Ve věži visí dva zvony z r. 1673. Větší nese jmého Havel a menší Václav. Na obou je latinský nápis s německým dodatkem.

Aktualizováno Pondělí, 27 Září 2010 10:24